Historie klubu

Kronika TCD, aneb "Rudyho hodina dějepisu" :-)

aktualizováno 24. srpna 2013

Obsah:

0. Prolog

1. Jak to všechno začalo

2. Rozjíždíme to ve velkém

3. První mraky na obzoru a "Velký zlom"

4. Krize tuningu v Čechách?

5. Restart, aneb "Jedeme dál"

Prolog

      Lidská paměť je křehká a nespolehlivá. Člověk má tendenci některé vzpomínky z mysli zcela vytěsňovat, jiné si idealizovat ku obrazu svému. Přesto s odstupem času, přibývajícím věkem i zkušenostmi získává zdravý odstup a nadhled. Ten mu umožňuje objektivní nazírání na prožité období. Nezkreslený obraz minulosti je užitečným pomocníkem pro utváření budoucnosti. Aneb jak prohlásil americký pragmatický filosof a spisovatel George Santayana: "Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat." Stejně tak znalost historických souvislostí může být klíčová pro správné zasazení událostí a osobností do kontextu a zejména vyvarování se chyb, které nastaly nebo nastat mohly. Náš klub si za léta své existence prošel několika fázemi vývoje, zažil dobré i špatné časy, dobré i špatné lidi, dobrá i špatná auta, dobré i špatné srazy. Dá se říci, že historie našeho klubu reflektuje celkový vývoj a tendenci nejen tuningové scény v České republice, ele i lidské společnosti jako takové.

    Z těchto důvodů jsem se rozhodl s odstupem let projít dostupné záznamy, fotografie a archiv dat a sestavit kroniku Tuning Clubu Děčín, o.s. od jeho nejzazšího počátku až do současnosti. Text bude průběžně doplňován a aktualizován. K již napsaným kapitolám se nebudu znova vracet, abych zachoval jejich autenticitu a výpovědní hodnotu. Budiž vám toto povídání příjemnou nostalgickou vzpomínkou na léta minulá, jakožto i poučením a vysvětlením procesů a popudů, které k nim vedly.

1. Jak to všechno začalo

      Chceme-li nalézt prvopočátky Tuning Clubu Děčín, o.s., musíme se vrátit daleko v čase - a sice až do roku 2005. Tehdejší doba ujížděla na úplně jiných vlnách, než dnes. Tuning byl v Evropě na obrovském vzestupu. Módní trendy v motorismu určovaly filmy jako "Rychle a zběsile 1 a 2" a "60 sekund". Malá setkání garážových kutilů se doslova rok od roku měnila v obří tuningové megashow pro tisíce lidí, kterých se konalo hned několik za sezonu. Rozjíždělo se spousta obchůdků s tuningovými doplňky, na silnicích se stále více objevovala auta s (často nenalakovanými) obřími spoilery, hliníkovými křídly a hlučnými výfuky, do jejichž koncovek by se vešla Rambova pěst. Zájemců o upravená auta přibývalo jako hub po dešti, místní omladina se pravidelně setkávala se svými "vytuněnými" auty v kdejaké vesnici či menším i větším městě. Nadšení a euforie, které v oblasti úprav aut panovaly, byla asi v těchto časech na nejvyšším bodě.

    Tehdy jsem se coby novopečený student ocitnul na ČVUT v Praze. Po večerech jsem se na strahovských kolejích pokoušel v rámci semestrální práce na informatiku vytvořit jednoduché internetové stránky o veteránech značky Škoda. Web jsem po udělení zápočtu trochu rozšířil a vystavil na veřejnost. Netrvalo dlouho, stránek si všimnul zapálený děčínský škodovkář Pongy, a z původně fanouškovského školního webu vzniknul "celorepublikový" 742 Škoda Club (který v omezeném rozsahu přežívá do dnešních dnů).

    Záhy poté jsme se dali dohromady s dalším škodovkářem z Děčína, a sice s prodavačem z místního autoshopu Sybim, který v té době ještě "sedlal" svítivě oranžovočervenou Škodu Garde. Při našich pravidelných středečních seancích v děčínské restauraci "Retro" jsme se u piva "hluboce zamýšleli" nad tuningem v českých zemích :-) Okolní velká města, jako Teplice, Ústí nad Labem, apod. měla již své zavedené kluby a organizovaná sdružení automobilových nadšenců. Jen v Děčíně zatím taková iniciativa chyběla, přestože v ulicích bylo "vytuněná" auta vidět čím dál častěji. Vzniknul proto nápad, že bysme po vzoru sousedních obcí založili městský tuningový klub, který by sdružoval fandy tohoto koníčku z celého Děčína a okolí.

   Sybi byl od začátku skeptik. Nevěřil, že by se nám podařilo místní tuningáře oslovit a sjednotit je ve funkční celek tak, jak jsme to viděli u ostatních městských a regionálních autoklubů. Přesto jsme ho s Pongym přemluvili, na sklonku roku 2006 se všichni tři pustili do práce, ustavili se jako "Rada klubu" a dne 10. listopadu 2006 byly pracovně spuštěny provizorní internetové stránky oficiálně vzniklého Tuning Clubu Děčín.

2. Rozjíždíme to ve velkém

   Stařičký tátův Renault 19, Pongyho svítivě zelená Škoda 120 s přidrátovaným předním nárazníkem z felicie a Sybiho čerstvě zakoupená orezlá Honda Prelude se "štětcovým" lakem a napůl sloupanými oranžovými plameny na předku - to byl základ, na kterém jsme začali stavět :-) Ještě jsme neměli ani pořádně jasno, jakým směrem by se TCD mělo ubírat a co od tohohle projektu očekáváme. Klubový web v té době nefungoval ještě ani týden, přesto si nás na internetu zcela náhodou našel náš první oficiální člen - Chachar, s tehdy ještě stříbrným Renaultem 19. A už jsme byli čtyři :-)

    Protože jsme se "báli", aby náš nápad s městským autoklubem nevyfouknul někdo další, rozhodli jsme se, že klub povýšíme na občanské sdružení, se všemi náležitostmi a registrací u Ministerstva vnitra ČR. Začal jsem proto studovat zákony a vyhlášky a připravovat stanovy sdružení. Ty byly po připomínkách v únoru následujícího roku úředně schváleny a od té doby používáme za názvem klubu zkratku "o.s."

    Na přelomu roku 2006 a 2007 se k nám přidal další člen, Damon, s černou Toyotou Celica. Protože se zabýval počítačovou grafikou a tvorbou internetových stránek a byl mnohem pokročilejším uživatelem než já, zhostil se úlohy administrátora a připravil zbrusu nový klubový web. Ten jsme pak používali po následujících několik let.

    Jednou z hlavních činností, které měl Tuning Club Děčín, o.s., od prvopočátku zajišťovat, byla organizace pravidelného místního srazu děčínských tunerů na parkovišti u Labe pod stavební průmyslovkou. Problém však byl, jak místní lidi oslovit. V té době vpodstatě neexistovaly internetové sociální sítě a jediným prakticky použitelným masovějším elektronickým médiem byl X-chat. Zkusili jsme to proto klasickou cestou - přes noviny. Jelikož jsem v té době brigádničil v místní redakci Děčínského deníku jako korektor, příležitostný publicista a autor "kulturního sloupku", podařilo se mi do novin prosadit malý článek, který informoval o vzniku TCD a zval na naše nové internetové stránky. Jelikož v té době fungovala úzká vazba mezi Děčínským deníkem a ústeckým Rádiem North Music, dostala se informace o nově vzniklém klubu i jeho prvním plánovaném srazu i do éteru.

    A nabralo to nový směr. Děčínští tuneři se začali přidávat a již z kraje roku 2007 počet členů překročil první desítku. Tou dobou jsme vlastně neměli stanoveny žádné jasně definované podmínky pro přijímání členů. O přijetí či nepřijetí člena hlasovala "všemocná Rada". Chtěli jsme, aby nás bylo v krátké době co nejvíc, a tak jsme brali téměř každého, kdo měl nad postelí plakát s Vinem Dieselem a měl aspoň jednou za čas k dispozici nějaké pojízdné auto. První oficiální sraz Tuning Clubu Děčín proběhnul v sobotu 20. ledna 2007. Hleděli jsme na tu událost s napětím, ale sešlo se kolem dvaceti aut a opět se o nás objevil článek v Děčínském deníku.

   Zahájení pravidelných měsíčních srazů na stejném místě mělo kýžený efekt - o klubu začalo být více slyšet a začalo se přidávat spousta lidí - například zákupská dvojka Enzo a Stenly, ale třeba i naše první ženská členka Felly, která měla spoustu dobrých nápadů, jak nás posunout ještě více vpřed a učinit klub zajímavějším a činnorodějším.

    Vznik našeho klubu inspiroval i nedaleké Litoměřice, kde naši přátelé založili po vzoru TCD vlastní občanské sdružení - LTM Tuning Club, a začali se velmi intenzivně věnovat osvětové a srazové činnosti. V létě 2007 se konala celá řada velkých tuningových srazů a TCD byl vždy u toho. I přesto jsme pokračovali v pořádání vlastních uzavřených grilpárty a otevřených setkání na labském parkovišti, kam jezdilo stále více a více lidí, že stála auta až ve třech řadách a na parkovišti nebylo k hnutí. Členové zařídili spoustu propagačních předmětů TCD, na něž jsme se finančně složili - klíčenky, jednotná trika, polepy na autoskla, vlaječky na auta i tištěné podložky pod SPZ s logem klubu. Díky výměnám odkazů se nám povedlo nejen rozšířit povědomí o nově vzniklém klubu, ale i získat nějaké slevy pro členy u spřátelených firem.

   V sezoně 2008 jsme začali spolupracovat s benešovským kulturním "guru" Radkem Leknerem, který tou dobou provozoval restauraci a disco klub "Gorilla" na tamním koupališti. Radek přišel s myšlenkou uspořádat na koupališti tuningový sraz spojený s celou řadou doprovodných akcí a soutěží. Nápadu jsme se i přes prvotní obavy rádi chytli a ve spolupráci s Radkem, LTM Tuning Clubem a několika sponzory akci uspořádali. Navzdory slabšímu počasí přijelo okolo padesátky aut z celého Ústeckého kraje, zorganizovali jsme několik soutěží pro návštěvníky (hod ráfkem, přetahování týmů na laně, pití piva na čas, páku, nej auto, apod.) a celkově jsme měli z akce dobrý pocit. Hodlali jsme ze srazu vytvořit tradici a uspořádat jej i v dalších letech.

    Další novinkou sezony 2008 byl elektronický nepravidelník TCD magazine. Byl to můj pokus o klubový tuningový časopis, který představí auta členů, činnost klubu, novinky ve světě tuningu, apod. První (a dosud zatím jediné) číslo mělo 17 stran, představilo Enzovu Toyotu, sraz členů TCD, některé novinky z oblasti profi tuningu (Mugen, Saleen) a také informace o vznikajícím sdružení severočeských autoklubů Tuning-UL (viz kapitola 4). S ohledem na velkou časovou náročnost přípravy magazínu a nedostatek volného času zatím další číslo už nevyšlo. TCD magazine je ke stažení na následujícím odkazu: https://uloz.to/xJCPME6z/tcdmagazine-1-2008-pdf

3. První mraky na obzoru a "Velký zlom"

   Třetí den na horách bývá kritický. Zrovna tak třetí rok fungování byl kritický pro Tuning Club Děčín, o.s.

    Píše se rok 2008 a na sklonku tuningové sezony šplhá celkový počet členů TCD až k magické hranici 40 lidí. Členové jsou rozděleni do tří kategorií: ProStreet ("libovky"), Street (sériová a nedokončená auta) a Veterán (youngtimery). Kdyby mi to někdo vyprávěl v samých začátcích, když jsme se s Pongym a Sybim plácali v Retru po ramenou, bouchali pivními tácky do stolu a volali "A uděláme klub!", nevěřil bych tomu. Potíží se však začala stávat struktura i aktivita členské základny.

    Většina aut je v sériovém nebo rozpracovaném, nedokončeném stavu. Valná část z takřka čtyř desítek členů je dlouhodobě neaktivní. Jednoho dne přišli, potkali jsme se s nimi na jednom srazu ročně, a pak o nich nikdo nikdy neslyšel. Nulová aktivita v diskusích, při hlasováních o provozních záležitostech klubu i srazech. "Zdravé jádro" TCD se víceméně stabilizovalo na přibližně dvanácti lidech, ostatní členové se však příliš často měnili, časem se odmlčeli a nakonec odcházeli. Úroveň aut celkově upadala a začala zaostávat za ostatními tuningovými kluby v ČR.

    Začaly se ozývat zcela oprávněné kritické hlasy z řad členů, z vedení klubu i "zvenčí", že stávající situace není udržitelná, opravdových tuningových aut je u nás naprosté minimum a TCD se stává spíše spolkem "přátel vůně benzínu", než tuningovým klubem. Dlouhé internetové diskuse s členy i nečleny nikam nevedly a měnily se spíše v chaotickou hádku, kolotoč obviňování tu z jedné tu z druhé strany a následných výmluv.

    Já ani Pongy jsme neměli žádnou představu, jak nastalou situaci řešit. Chtěl jsem klub křečovitě udržet v chodu za každou cenu, i když jsem věděl, že TCD se pro mnohé lidi začíná stávat spíše terčem vtipů, než organizací, k níž by chtěli patřit. Z řad kritiků vzešel návrh na úplné rozpuštění klubu a nový nábor členů za zcela jiných, striktních a jasně stanovených podmínek. Takový krok jsem odmítal. Spoluzakladatel TCD Sybi, který byl od začátku ke vzniku klubu spíše skeptický, nakonec usoudil, že stávající podoba klubu nemůže do budoucna fungovat a že za této situace nemá cenu s takto vybudovanou image pokračovat.

    Neshody uvnitř klubu proto vyvrcholily úplným odchodem Sybiho a části členů z TCD. Tato skupina v brzké době založila vlastní klub, DC Scene, který však kvůli neaktivitě členů a jejich nízkému počtu velice brzy skončil. Spolu s nimi záhy opustila vedení klubu i naše členka Felly, jejíž nápady a aktivita nás v počátcích klubu hodně hnaly dopředu.

    Tento rozkol nás poznamenal na dost dlouhou dobu. V sezoně 2009 dramaticky klesnul počet pravidelných klubových srazů, pořádaných TCD. Ve spolupráci s benešovskou Gorillou jsme se odhodlali k uspořádání druhé "TCD Tuning Párty". Avšak kvůli extrémně nepříznivému počasí, nízkému počtu účastníků, slabší přípravě i nedostatku chuti a času něco organizovat skončila akce bez větší odezvy. Počet návštěvníků byl menší než při prvním ročníku, veškeré venkovní soutěže byly pro nepřízeň počasí zrušeny a celkový ohlas po skončení srazu byl spíše negativní.

    V následujícím čase byla Gorilla z prostorů koupaliště majitelem z politických důvodů vypovězena a od té doby jsme zatím žádnou velkou akci v naší režii nepořádali.

    Abychom situaci se skomírajícím klubem nějak stabilizovali, rozhodli jsme se pro dva radikální kroky: zavedení pravidelných ročních příspěvků za členství klubu a zpřísnění posuzování aut pro přijetí do klubu. Tyto mechanismy si odhlasovali zbývající členové převažující většinou. Po zavedení těchto opatření nás opustilo ještě několikd dalších lidí, kteří s těmito kroky nesouhlasili. Zůstala nás jen hrstka. Přesto se podařilo členskou základnu upevnit. Z vybraných příspěvků se pořídily společné užitečné věci a vybavení na srazy (altán, osvětlení, apod.), financovaly se přípitky na výročních oslavách založení klubu, apod. Do řad členů vstupovali nově už jen ti, kteří opravdu jevili o tuning zájem.

4. Krize tuningu v Čechách?

   V časech nejdramatičtějších změn v našem klubu se začíná ukazovat, že mraky se pozvolna stahují nejen nad TCD, nýbrž nad tuningovou scénou jako celkem. Série několika bezpečnostních selhání a tragických nehod na tuningových srazech přispěla k ukončení pořádání některých vyhlášených velkých srazů v České republice. Spolu s tím stoupá nestoudná nenažranost lokálních politických garnitur - ty požadují za pronájem chátrajících nevyužívaných letišť a bývalých vojenských prostorů pro pořádání srazů absurdně vysoké částky a kladou si nesplnitelné podmínky. Nastupující propad ekonomiky a hospodářská krize způsobují, že na pořádané srazy jezdí čím dál méně upravených a kvalitně provedených aut, ale i čím dál méně účastníků celkově.

    Klubová scéna v ČR přestává být v této době celkově aktivní, jako dosud. Přestože městských, značkových i regionálních klubů a sdružení je po celé zemi několik stovek, klubových záborů je na srazech vždy jen pár. A i když má nějaké sdružení na několik set členů, na sraz přijede za klub pět, deset lidí. Do této doby a situace přichází roku 2008 jako blesk z čistého nebe paní Jitka z litoměřického LTM Tuning Clubu s myšlenkou semknout severočeské tuningové a motoristické spolky v organizovanou federaci autoklubů a dát zdejší tuningové scéně nový náboj.

    Prvním "produktem" zamýšleného svazu severočeských autoklubů s pracovní přezdívkou "Sever United" bylo přátelské neformální setkání tunerů na ústeckém letišti Úžín:

    V dohledné době následovala schůzka představitelů lokálních motoristických sdružení: TCD, LTM Tuning Club, TurboDevils, Maxi Pervers a dalších, kde se řešilo, co vůbec od projektu očekáváme a co je v našich silách pro jeho podporu udělat. Sdružení severočeských klubů mělo působit v oblasti motoristické osvěty na mladé tunery a začínající řidiče, zajistit vzájemnou užší spolupráci klubů při pořádání vlastních srazů a společných vyjížděk na velké akce, prezentovat problematiku úprav aut a jejich úskalí veřejnosti a celkově "nakopnout" uvadající tuningovou scénu na severu Čech.

    První společnou skutečnou akcí byl Den pro děti z Dětského domova Litoměřice. Akce se konala na litoměřickém náměstí pod záštitou LTM Tuning Clubu a některá sdružení (včetně našeho) a angažovaní jednotlivci přislíbili pomoc a byli u toho. Na dětském dnu byla prezentována upravená a sportovní auta a veteráni, děti obdržely věcné dary a byly svezeny v některých autech po okolí, součástí akce bylo i vystoupení dětských mažoretek. Náš klub na akci zajišťoval ozvučení prostřednictvím našeho člena Malise a jeho Renaultu Clio Sport, nabušeného až po strop audioaparaturou :) Enzo se zhostil úlohy taxikáře a povozil děti po okolí ve své sněhobílé toyotě. Celkově se akce velmi vydařila a ukázala potenciál, který ve spolupráci klubů vězí.

    Litoměřičtí nepolevovali v úsilí a další společnou akcí byl orientační automobilový závod v Litoměřicích. Soutěže se zúčastnilo na dvě desítky posádek a cílem bylo projet v co nejkratším čas (avšak podle předpisů) stanovené check-pointy ve městě podle slepé mapy, kde se plnily různé soutěžní úkoly (slalom, první pomoc, apod.). Akce opět dopadla na výbornou a prověřila i možnosti přínosné spolupráce s orgány státní správy i Policií ČR.

    Bohužel, další spolupráce již víceméně nepokračovala, podpora ze strany klubů opadala a společný projekt Tuning-UL skončil.

    V době kolem let 2009-2010 postihuje "krize identity" i další dlouholeté a zavedené kluby v Ústeckém kraji. Jejich činnost skomírá, internetové stránky přestávají fungovat, na velkých srazech se nevyskytují. Povedených tuningových aut v ulicích i na srazech ubývá s tím, jak přibývá potřeba vozit namísto hi-fi aparatury kočárek a ubývá finančních prostředků v peněženkách tunerů i jejich chuti své auto odlišit. Ze sousedního Německa přichází nová móda "čistého" stylu, kdy viditelné úpravy jsou nahrazeny pouze extrémním snížením podvozku a velkými koly, popřípadě dozdobením auta samolepkou nebo originálním továrním doplňkem z jiné výbavové verze nebo příplatkového paketu. A tak zatímco tuneři "ze staré školy" odlepují spoilery a demontují křídla, přibývá samolepek energy drinku "Monster", sticker-bombů a do popředí se dostává rezivý RAT style. Auto upravené ve stylu filmu "Rychle a zběsile" stává se pro veřejnost kýčem a na ulici objektem zcela ojedinělým. Dramatická proměna vkusu a "módy" vytlačuje klasická tuningová auta ze scény. "Samolepkáři" v internetových diskusích ostře kritizují jakékoliv auto opatřené nestandardním designem a zdá se, že staré časy komplexních tuningových úprav končí.    

    Vrcholem "krize tuningu v Čechách" je pro náš klub sezona 2010, kdy jsme společně navštívili nejméně srazů za celou historii klubu a také uspořádali nejméně vlastních setkání. Dva roky po odchodu části vedení a členů klubů a zavedení specifických podmínek pro členy se nám nedaří získat do našich řad nové aktivní členy. A i když jsem kdesi kdysi prohlásil, že Tuning Club Děčín bude fungovat, i kdybych v něm měl zůstat sám,.přesto vyvstávají otazníky, zda má smysl pokračovat za těchto okolností dále.

5. Restart, aneb "Jedeme dál"

   Na textu se pracuje.

pro Tuning Club Děčín, o.s. sepsal

Rudy